Duben 2015

Malíč – Knobloška

28. dubna 2015 v 12:33 | StanislavButh
Z Radobýlu se dá pohodlně dojít k bílým stráním. Jejich podklad tvoří slabě písčité vápnité jílovce, tedy opuky. Opuky jsou vesměs bílé nebo skoro bílé, někdy žlutavé sedimenty převážně druhohorního stáří. Dají se v nich najít fosílie mlžů, ale na půdách, které se na nich vyvinuly, rostou opravdové botanické poklady.

Z Radobýlu vede cesta k silnici.

Hned u silnice v trávě můžete vidět v Čechách dost vzácný snědek chocholičnatý.


Kousek dál na dříve pokosené louce bylo opravdu modře přepopencováno.

Rostlinka se jmenuje popenec obecný a jak je vidět, tvoří hodně rozsáhlé porosty. Navíc rozemnuté listy příjemně voní.

Bílé stráně jsou teď ozdobené trsy vítodů.

Vítod nahořklý bývá častěji modrý.

Někdy překvapí barvou spíše dočervena.

Ojediněle zde vykvétá čičorka pochvatá (silně ohrožený druh).

Silně ohrožená je i snadno identifikovatelná koulenka prodloužená. Běžně jsou kulovité strbouly modré, pouze v Bílých Karpatech u Horního Němčí jsem našel jedince bíle kvetoucí.


Radobýl

27. dubna 2015 v 14:03 | StanislavButh
25. 4. jsem se vydal vlakem přes Lovosice do Žalhostic na vrch Radobýl. Je to přírodní památka, jsou odsud pěkné výhledy a hostí vzácné rostliny. První, se kterou jsem se setkal byl obyčejný pryšec chvojka, který samozřejmě mléčí.

Tak tohle je ze strany vykousnutý Radobýl.

U cesty pryšec chvojka

a kamejka modronachová.

Na plošině nad sutí je krásně vidět hranolovitá odlučnost čediče.

Ve skalách přečkává sucho a přímé slunce netřesk výběžkatý

a později zde pokvete rozchodník bílý.

Dole na úbočí, kde je vlhčeji a polostín, později pokvete kosatec bezlistý.

Skutečná ňamka Radobýlu je vzácný kozinec bezlodyžný. Tento byl první, co vykvetl.

Mohutný trs koniklece lučního českého dokvétá a začíná tvořit ježkovitá souplodí nažek.

Jediná česká divizna, která místo žlutých květů vytváří fialové, se kvést teprve chystá.

A tahle se do kvetení již dala. Jmenuje se divizna fialová (brunátná).

Výhledy z Radobýlu byly sice trochu mlhavé, ale i tak pěkné. Na snímku je Lovoš.

Rodina konikleců

22. dubna 2015 v 17:12 | StanislavButh
Po sedmnácti dnech od poslední sněhové toulky jsem se 20. dubna opět vypravil do Hlinné na Holý vrch. Slídil jsem za nádherného počasí po koniklecích. Chtěl jsem na této lokalitě objevit vzácný a chráněný koniklec otevřený. Sníh zmizel a příroda se oblékla do světlezeleného šatu.

Kopečky Českého středohoří jsou opravdu malebné.

Louky zdobí trsy prvosenky jarní.

Půda je rozparcelovaná porosty trnky, které jsou zaplaveny bílými květy.

Tak tady jsem hledal.

Určitě znáte plicník lékařský, tmavý, měkký, ale tohle je výrazně barevný plicník dlouholistý. Byl pouze jeden.

Kousek dál pod skálou ve stínu a vlhku smýkal vítr tím, co jsem zde hledal. Ano, toto je koniklec otevřený.

Mnohem častěji zde najdete temně fialový koniklec luční český.

Na této lokalitě se prý vyskytuje kříženec obou předchozích. Je to koniklec Hackelův. Že by to byl on?

Hledal jsem a hledal a našel ještě krásnější trs koniklece otevřeného.

Je krásný, ale tisíce jedinců zmizely nenávratně díky změně obhospodařování krajiny.

Dál jsem už hledat nechtěl a vyrazil na další vrch. Jmenuje se Hradiště a je na zpáteční cestě do Litoměřic.

Tady najdete koberce sasanky hajní, zkrátka sasankový les.

Na suchých místech svítí dodaleka koberečky mochny jarní.

Na vlhkých místech je zase žluto, ale tentokrát od orseje jarní.

U silnice v trávě kvetl křivatec žlutý. Přešel jsem na druhou stranu, zmizel v lese a zamířil na Bílé stráně. Ale o tom snad někdy jindy.

Libický luh

13. dubna 2015 v 14:17 | StanislavButh
V sobotu 11.4. se počasí opravdu povedlo. Takže nazout boty z toulavého telete a vyrazit. Kam? Do Velkého Oseka a po žluté do nejzachovalejšího koplexu lužního lesa v Čechách, do NPR Libický luh. Cesta je pohodlná, rovinatá a kolem plno hájové květeny. Bezzásahové území, spadané trouchnivějící kmeny s mechy, slepá ramena, tůňky, zkrátka romantika.


A teď kytičky:

sasanka pryskyřníkovitá

orsej jarní

křivatec nejmenší

popenec obecný

dymnivka dutá

Na mnoha místech je opravdu předymnivkováno. Dále uvidíte sasanku hajní, plicník tmavý. Pokvetou tak dlouho, dokud je nezastíní listy stromů. Tehdy zatáhnou do svých cibulek, oddenků a kořenových hlízek a v plné krásy zase vykvetou příští rok.

Když kvete hvězdník

10. dubna 2015 v 13:42 | StanislavButh
Hvězdník (Hippeastrum), zornice, často amarylis, je jednoděložná rostlina z čeledi amarylkovité. Roste v amerických tropech a subtropech. Vytrvává cibulí. Kvete velkými různě barevnými květy s množstvím pylu, takže pylové alergiky rozhodně nenadchne. V Nizozemí se pěstuje na řez, u nás jako atraktivní pokojová rostlina. Kvete pravidelně každý rok, pokud je dostatečně velká a stará cibule. Moje osvědčená metoda je, v září přestat zalévat a v říjnu vyjmout z půdy, zásadně nestříhat listy a každou cibuli zvlášť zabalit do papíru. V papírové krabici se uloží do tmavého a chladného sklepa. V únoru se suché listy odstřihnou a kořeny zkrátí. Cibule se nasází do zeminy pro pokojové rostliny a umístí na slunné okno. Teprve, až se objeví krátký stvol s květním poupětem, se cibule zespodu poprvé zalijí a po měsící pravidelně přihnojují. Zvadlé květy se odstříhávají a pak je to trs listů, který do září vytváří a ukládá do cibule organické látky, které rostlina využije pro kvetení v novém roce.



10. 4. 2015

Holý vrch u Hlinné

7. dubna 2015 v 14:12 | StanislavButh
Málokdy se v Čechách poštěstí vidět kvést koniklec otevřený. Je velmi vzácný a kriticky ohrožený. Kvete na přelomu dubna a května. Dá se častěji vidět v Doupovských horách a v Českém středohoří.

Loni bylo vidět několik trsů jižně od Prahy již na konci března.

Letos jsem chtěl vidět tento koniklec na jiné lokalitě. Ovšem jel jsem brzo, abych lokalitu prošel a seznámil se s ní. Prolézat šípkovým houštím není žádná lahoda. 3. dubna bylo chladno. Sice svítilo slunce, ale kopce a kopečky byly bílé od sněhových přeháněk z předešlého dne.

Do obce Hlinná Vás odveze ve všední den autobus z Litoměřic. Jindy musíte po svých.

Holý vrch vypadal tajemně, černal se čediči a ticho přerušovalo krákání krkavců. Samozřejmě sníh a hladké podrážky na něm hezky kloužou. Ale krásné výhledy na České středohoří byly hezkou odměnou.




Zpátky se dá dobře dojít k Bílým stráním.

Když jsou listnáče nahé a stojíte u silnice, vidíte celou tuto krásnou lokalitu, která je proslulá větším množstvím různých druhů vstavačů na celkem malé ploše, ale to tak v květnu a červnu. Teď jsou krásně vidět bílé opuky, které daly tomuto místu nad Pokratickým potokem svůj název. Ale něco málo se přece vidět dá.



devětsil lékařský

podbílek šupinatý

množství trsů jaterníku podléšky