Září 2017

Lounský hořec brvitý

26. září 2017 v 14:12 | StanislavButh
Lounské vrchy jsou pro biology velmi zajímavou lokalitou. Na Oblíku, Rané, Milé a dalších se vyvinuly stepi se zajímavými rostlinami i živočichy. Konec září není na botanické toulky zde vhodnou dobou, ale dobré počasí a zájem najít něco kvetoucího, udělaly své.
Autobusem z Florence přes Slaný a Louny do zastávky Raná- rozcestí, to je asi hodina a půl. Projdete starým ovocným sadem-hrušky byly fakt dobré-vystoupáte cestičkou po svahu na vrchol Oblíku. Jako na dlani je před Vámi Raná s nadšenými rogalisty.


Kousek doprava nepřehlédnete vrch Milá.


Cesta na Oblík je úzká a klikatá, lidem se závratí nepřeje. Ale podařilo se.
Cestou jsem objevil snad dva poslední jedince lnu rakouského. Když je jeho čas, Oblík zmodrá.


Jinak nic úžasného nečekejte. Na vrcholu jsem objevil stepního běžce máčku ladní.


Z dalších rostlin to byl stříbřitě oděný pelyněk pontický.


Krvavé slzy ronil hvozdík kartouzek.


Na vrcholu Oblíku na druhé straně můžete vidět vrch Srdov a vrch Brník. Na snímku je vidíte z Rané ve sledu Oblík, Srdov, Brník.


Z Oblíku jsem se vydal lesem na louky pod Oblíkem. V trávě byly k nalezení ve větším množství snad bedly vysoké.



Raná byla v obležení vyznavačů paraglidingu. Pro mě byly zajímavé svahy, teď žluté, ale v květnu se začínají stříbřitě vlnit porosty kavylů. Je to místo se stepí mezinárodního významu.


Najdete zde teď opravdu poslední zbytky kvetoucích rostlin. Je to třeba oman vrbolistý, který patří do čeledi hvězdnicovité.


Modré kvítky patří skoro odkvetlému rozrazilu klasnatému.


Z hlaváčů se zde ve větším počtu vyskytoval hlaváč žlutavý.


Pár exemplářů hodně malých byl hlaváč šedavý.


Následovala cesta do kopce a zase z kopce, jako v té pohádce, ale s pěknými pohledy na stepní svahy.



Vyvrcholením šestihodinového botanického snažení byl stupňovitý terén na úpatí Rané. Zde dokvétala jehlice trnitá.


Ale králem plácku byl rozhodně hořec brvitý!






23. 9. Oblík, Raná

Kocelovické hořečky

21. září 2017 v 11:03 | StanislavButh
Příjezd vlakem z Prahy do Závišína, pak cesta pěšky do Hornosína a dále k Velkému kocelovickému rybníku a zde NPR Kocelovická pastvina s botanickým pokladem. Ten poklad je hořeček drsný Sturmův. Již zdálky u rybníka vidíte přímo zlatá bezkolencová stébla.


Na pastvině jsou osamělé balvany s mechy a lišejníky.


Protože je louka místy dost vlhká, vyskytuje se zde kosatec sibiřský. Teď má plody.


Kromě čertkuse lučního zde najdete toliji bahenní.


A pak hořeček. Celkem bohatá populace. Některý rok jich je minimálně, zažil jsem i rok, kdy jich byly spousty.
Tento rok byl slabší, ale přesto bylo hořečků dost.







I před podzimem kromě hořečků kvete dost dalších rostlin. Jsou sice běžné, některé invazivní, ale hezky kvetou.
Invazivní je mohutná, vlhko milující, netýkavka žláznatá, asijská, má růžové nebo purpurové květy.


Bíle tečkované květy má příbuzný karafiátu hvozdík kropenatý.


Žluté květy má lnice květel.


Úplně titěrná kytička na okraji pole u cesty je zdravínek jarní pozdní.


17. 9. Závišín - Hornosín - Kocelovice

Opolenecké hořečky

12. září 2017 v 13:45 | StanislavButh
Člověku to nedá a znova se vypraví tam, kde sice nedávno byl, ale hořečky nekvetly tak, jak by si přál. Navíc na tuto lokalitu se jistě vypravím příští rok již v květnu a potom v červnu.
Aby to nebylo totéž co minule, začal jsem na třech kopečkách blízko Čkyně. Na jednom vršku kvetl mezi jalovci hořeček mnohotvarý český. Kolem dokola toho prvního kopce bylo zorané pole.


Jalovec obecný byl obsypaný zdužnatělými šišticemi vzhledu bobulí.


Hořečků nebylo mnoho, byl takový lehký předkrm toho, co člověk doufá, že ještě bude.



U jednoho domu v obci Spůle byla fotogenická skupina hnojníku.


Po silnici na druhou lokalitu nebylo až tak daleko, navíc pohodové počasí. Na první louce kvetly hořečky nahořklé.



Druhá louka je nejatraktivnější. Hořeček mnohotvarý český tvoří krásné trsy květů. A fotíte a fotíte a nemůžete se nabažit.







9. 9. Čkyně - Dolany - Spůle - Sudslavice

Andělský hořec hořepník

6. září 2017 v 15:35 | StanislavButh
Mezi Mníškem a Dobříší je zajímavá lokalita, schodovitá, s vlhkými sníženinami a vystouplými hodně suchými místy. Jsou to dvě louky, které hostí od jara do podzimu zajímavé vlhkomilné a suchomilné rostliny.
Už na cestě tam můžete vidět hned u silnice zajímavý kvetoucí pelyněk.


Na suchých místech nad pelyňkem roste ve více jedincích sukulentní rozchodník křovištní.


Loučky jsou hned u frekventované silnice, naštěstí schované za stromy.


Začátkem září zde kvete spousta jedovatých ocúnů jesenních. Obsahují alkaloid kolchicin, který brání dělení buněk, je to tedy mitotický jed.


Na jednom ocúnu zářil ohniváček a tipoval bych, že černokřídlý.


Hodně se zde vyskytuje světle modrofialový čertkus luční.


Pokud znáte řebříček obecný, tady převažuje řebříček bertrám.


Na této lokalitě jsem se snad naučil poznávat olešník kmínolistý. Patří do čeledi mrkvovité, květy jsou sdružené do složeného okolíku.


Přiznám se, že jsem do těchto míst zavítal jen kvůli nádherné modré barvě vzácného a chráněného hořce hořepníku. Místy ale pršelo, takže kromě jednoho květu, byly všechny květy zavřené.




3. 9. Voznice (Andělské schody)

Když začínají kvést hořečky

5. září 2017 v 13:57 | StanislavButh
Tato lokalita má opravdu své kouzlo. Na začátku je letitá lípa, jsou zde vápencové skály, orchideje a samozřejmě zde kvetou i hořečky.

Pro mě jsou nejzajímavější dvě louky.



Z běžných rostlin jsem zastihnul chrpy. První byla chrpa luční.


Druhá se jmenuje chrpa parukářka. Z chrpy čekánek opravil Radim.


Titěrná rostlinka s hezkými květy je vítod chocholatý. Z vítod obecný opravil Radim.


Máta dlouholistá vůbec nevoní dobře, květy jsou hezké a přilétla je zkontrolovat babočka síťkovaná.


V očním lékařství se využíval světlík lékařský. Na fotce je světlík tuhý. Opravil opět Radim. Moc děkuji.


Ve větším množství se zde vyskytuje pupava bezlodyžná. Ve vlhku květenství uzavírá.


Opravdu vzácná je vlhkomilná tolije bahenní.


Koncem srpna zde již nakvétal hořeček nahořklý. Vzácný a chráněný!




Asi dva květy zde zatím ukázal endemit Českého masivu vzácný a chráněný hořeček mnohotvarý český.


23. 8. Sudslavice